Sezóna Léto 2011
Sbor ROSA ve své již 41. sezóně přinesl malou retrospektivu: od naší hudební současnosti přes modernu a baroko až zpět k neobvykle aktuálním renesančním kořenům.
Maličkosti Eduarda Douši
Eduard Douša náleží ke konzervativnější linii současné hudby. Namísto složitých kompozičních postupů používá ve své tvorbě prvky populární hudby (zejména jazzu) a vytváří tak skladby přístupné širokému okruhu posluchačů. Výběr z jeho Maličkostí na slova Jiřího Žáčka nastudovala Rosa ve světové premiéře pro loňský Festival sborového umění v Jihlavě. Nyní cyklus uvádíme poprvé kompletně.
Negerské písně Bohuslava Martinů
Dvě písně na texty černošské poezie vznikly v roce 1932. Černošské (Martinů v původním podtitulu užívá pojem „negerské“) umění bylo senzací meziválečné Paříže a z tohoto rodu je zjevně i autorova inspirace. Písně jsou dozvukem autorova okouzlení světem jazzu a mimoevropských kultur. Zaujme bohatá klavírní složka, která místy na rozsáhlejších úsecích vystupuje samostatně a výrazně tvaruje kontrastní nálady obou písní - hravé Ukolébavky i temně vášnivé Touhy.
Ukvalské písně Leoše Janáčka
zachycují lidovou tvorbu v mistrově rodné vesnici. Původně vyšly r. 1898 pod názvem Ukvalská lidová poezie v písních (13 písní s doprovodem klavíru). Byly věnovány kroužku Pod akátem v Hukvaldech a Janáček sám později upravil šest z nich pro smíšený sbor. Způsob harmonizace písní je velmi originální a ačkoli působí autenticky, předznamenává pozdější Janáčkovy experimenty v oblasti modální harmonie (zvláště č. 4 a 5).
Chorály J. S. Bacha
Čtyřhlasé Bachovy chorály neuslyšíte v české kotlině příliš často. Jsou nejen interpretačně obtížné, ale také velmi krátké. Hned první chorál, který uslyšíte, Ihr Gestirn', ihr hohen Lüfte (BWV 366), má pouhých 16 taktů. A tak je na výběr - buď přezpívat náročně nacvičovaný chorál během minuty, nebo si přidat sloky a hudebně posluchače možná nudit. My jsme zvolili přístup první - chorály půjdou v rychlém sledu za sebou.
Hudebním bonbónkem těchto chorálů je pro sbory nezvyklé vedení hlasů. Klíčovými zvukomalebnými party tu jsou alty a tenory, soprány drží vlastní chorálovou linku a basy plní spíše úlohu B.C., takže mohou být klidně nahrazeny třeba cellem. Nepřekvapí, že v některých pasážích si alty zaběhnou až do horního G a jinde sklouznou až do spodního A. Ani se nelze divit Bachovým steskům na „bídnou kvalitu sboru“, který podle jeho vlastních slov „spíše krákal, než zpíval“. Ono udržet stejnou barvu skoro přes dvě oktávy není snadné a proto dnes často interpreti raději náročné party řeší instrumentálně nebo sbor skryjí za varhany. Chorály tak ztrácí svou průzračnost i sílu textu - modlitby.
Chansony Pierra Certona
Francouzské sekulární šansony jsou ozvěnou italských renesančních madrigalů. I proto svou rozverností připomenou nejspíše atmosféru Boccacciova Dekameronu. Certon, sám sobě také básníkem (jak bylo ostatně v jeho době běžné), psal svou milostnou hudbu s typickou lehkostí a elegancí. Za pozornost stojí především rytmická složka, důmyslně zhudebňující deklamační zvláštnosti francouzského jazyka.
Hudba 5 století a 5 hudebních období
